Hrdá Plzeňačka

Chci město, kde se dá normálně žít. Ne jen bydlet. Jsem Libuše Hubáčková. Máma tří dětí, Plzeňačka z Valchy, zastupitelka města Plzně a místopředsedkyně KDU-ČSL.

Do politiky jsem nepřišla přes velká hesla. Přišla jsem k ní úplně obyčejně - jako máma, která hledala místo ve školce pro svoji dceru.A nebylo. Od té doby vím, že komunální politika není něco vzdáleného. Je to školka. Přechod. Hřiště. Lavička. Ulice, po které jdete domů. A taky pocit, že když ve městě žijete, má vám aspoň trochu pomáhat, ne vám každý den komplikovat život.

Politika pro mě nezačíná na plakátu. Začíná tam, kde lidem v běžném životě něco chybí.

Politiku jsem si nikdy neplánovala. Byla jsem máma, která řešila úplně obyčejnou věc: místo ve školce pro svoji dceru. Jenže místo nebylo. A když se vám tohle stane, začnete se na město dívat jinak. Ne přes tabulky, územní plány a politická prohlášení. Ale přes obyčejné ráno. Přes dítě, které potřebujete odvést do školky. Přes práci, kam musíte dorazit včas. Přes čtvrť, která roste rychleji než školky, školy, doprava a služby kolem ní.

Začala jsem se ptát. Psát. Řešit. A dostala jsem se až do kanceláře tehdejšího místostarosty Stanislava Šece. Říkala jsem mu, co podle mě nefunguje. Souhlasil, ale řekl mi něco ve smyslu: „Když jste tak chytrá, tak si to pojďte zkusit.“ Tak jsem to zkusila.V dalších volbách jsem kandidovala jako nestranička za KDU-ČSL. Nebylo to hned. Trvalo to. Ale dneska se na Valše škola buduje.

A nejen škola. Podařilo se posunout i spoustu věcí, které možná nevypadají jako velká politika, ale pro lidi v místě znamenají hodně: bezpečnější přechody, oprava Dobřanské ulice, nová zastávka, sběrné místo, nové lampy, zalátané díry, Zajíčkova stezka i generel zastavitelnosti, aby se Valcha nerozvíjela chaoticky a nestavělo se bez ohledu na život lidí kolem. A přesně takhle politiku chápu dodnes. Ne jako soutěž o největší slib. Ale jako práci na věcech, které lidé řeší každý den.

Mám manžela, tři děti, práci, komunální politiku… a většinu dní i dost optimistickou představu, že všechno půjde podle plánu. Většinou nejde. Ráno škola, školka, práce, kroužky, nákup, domácí úkoly. A právě v tomhle každodenním běhu si člověk nejlíp všimne, co ve městě funguje — a co mu naopak úplně zbytečně bere čas, nervy a energii.

• Když jde dítě do školy, chcete bezpečnou cestu.
• Když jste na hřišti, chcete stín, lavičku a místo, kde se dá chvíli normálně být.
• Když vaše čtvrť roste, nestačí jen nové domy. Potřebuje školku, dopravu, zeleň, služby a prostor pro lidi.
• Nechci politiku odtrženou od života.
• Chci město, které funguje.

Začala jsem v komunálu. A jsem za to ráda. Protože komunální politika člověka rychle naučí jednu věc: lidé většinou neřeší velké ideologické bitvy. Řeší, jestli mají školku, bezpečnou cestu pro děti, dostupnou péči, fungující ulici, místo pro život a někoho, kdo je opravdu poslouchá.

Dnes jsem místopředsedkyně KDU-ČSL. Beru to jako závazek, aby v celostátní politice byl víc slyšet hlas normálních rodin, obcí, měst a lidí.

Chci politiku, která víc naslouchá a míň poučuje. Politiku, která stojí na rodině, odpovědnosti, solidaritě, slušnosti a komunitách. A hlavně politiku, které lidé rozumí.

Je to ráno, kdy hledáte školku, druhou botu a ještě se snažíte stihnout práci. Je to odpoledne mezi kroužky, nákupem. Je to večer, kdy řešíte úkoly, svačiny a nemocné dítě nebo rodiče, kteří už potřebují vaši pomoc.

Je to schopnost říct, že město ani stát nemůžou slíbit všechno všem. Ale musí férově řešit to podstatné — školky, bezpečí, péči, služby a rozvoj, který dává smysl.

Je to vědomí, že každý z nás může někdy potřebovat pomoc. A že dobrá společnost se pozná i podle toho, jestli v tom člověka nenechá samotného.

Je to způsob, jak spolu mluvit, i když spolu nesouhlasíme. Bez ponižování, bez křiku, bez toho, aby politika z lidí tahala to nejhorší.

Jsou to lidé, kteří drží místo pohromadě: sousedé, spolky, dobrovolníci, rodiče, trenéři, hasiči, senioři. Často dávno předtím, než si jich politika všimne.

Tuhle zkušenost chci přinášet z Plzně i do celostátní politiky. Pohled mámy, komunální političky a člověka, který ví, že když něco nefunguje dole, lidé to poznají hned.

V komunální politice se věci málokdy stanou přes noc. Často je to dlouhé připomínání, jednání, vracení se ke stejnému tématu a hlídání, aby nezapadlo Ale právě tak se věci posouvají.

• vznikla škola na Valše,
• řešily se bezpečnější přechody,
• opravuje se Dobřanská ulice,
• buduje se nová zastávka,
• vzniklo sběrné místo,
• doplnily se nové lampy,
• opravovaly se díry v ulicích,
• vznikla Zajíčkova stezka,
• připravil se generel zastavitelnosti, aby rozvoj Valchy měl jasnější pravidla.

Není hotovo. Nikdy není. Ale je vidět, že když se člověk věcem věnuje dlouho a nenechá je zapadnout, posouvají se. A přesně to chci dělat dál. Pro Valchu i pro celou Plzeň.